Další chrámy v Bangkoku

Wat Benchamabophit Dusitvanaram zvaný též Mramorový chrám se nachází v Dusitu a je jedním z nejmodernějších a současně nejpozoruhodnějších chrámů. Jeho výstavba započala v roce 1899, krátce po dokončení nedalekého Dusitského paláce poté, co král Chululongkorn (král Rama V) požádal svého nevlastního bratra, prince Narrise o návrh chrámu. Výsledkem je oslňující uspořádání svatyň (tzv bótů) v bílém, italském kararském mramoru, s třívrstvou střechou – jedná se o jedinečný příklad moderní thajské architektury s překrásnými architektonickými prvky z blízka i daleka. Budova s půdorysem ve tvaru T obsahuje nádherné repliky Buddhy ve stylu Sukothai, nazývané Phra Buddha Chinarahat, jejichž originál se nachází v chrámu War Mahatat. V stavby je zazděn popel krále Chulalongkorna. Na nádvoří je umístěno 52 místních i dovezených soch Buddhy z tohoto období (33 originálů a 20 kopií). Každá z nich je různá z hlediska stylu; přičemž ty nejpozoruhodnější znázorňují Buddhu kráčejícího a Buddhu podmaňujícího si Maro. Za klášterem se nachází mohutný strom Bodhi, zakoupený jako dar králi Ramovi V z Bod Gaya, místa Buddhova osvícení. Je zde rovněž 'Sala Nam' (vodní pavilon) a mezi oblastí vyhrazenou pro mnichy a veřejnost se nachází řada mostů postavených v rozmanitých stylech.

Wat Bowonniwetwihan, jež je jedním z nejdůležitějších náboženských míst, oplývá posvátností díky dlouhodobým vazbám na božský královský dvůr, a proto má pro Thajce obzvláště velký význam. Nachází se na severovýchodní straně Bangkokského ostrova Rattanakosin, uvnitř zdí starého města v ulici Phra Sumen. Založen byl v roce 1826 jeho královskou výsostí princem Maha Sakdipolsepem, synem krále Ramy III a jeho královská historie se datuje do doby prvního opata v roce 1836. Nebyl jím nikdo jiný než princ Bhikku Mongkut, který později nastoupil na trůn a stal se králem Ramou IV. Předtím však strávil 27 let jako duchovní a 14 let jako opat chrámu Wat Bowon; založil klášterní řád Thammayutika Nikaya a v rámci tohoto řádu rovněž thajskou druhou Buddhistickou universitu Mahamakut. Král Rama VI, král Rama VII a jeho výsost král Bhumibol Adulyadej zde byli rovněž vysvěceni, čímž se toto místo stalo hlavním chrámem patronátu dynastie Chakri. V nedávné minulosti byl tento královský zvyk obnoven, když zde princ Vajiralongkorn i jeho vlastní synové trávili svůj čas jako mnichové. Komplex se skládá z velkého množství bótů s obtížně vyřezávanými oblouky vstupních dveří a s okny s pozlacenou štukaturou. Štít stavby je dekorován glazovanou keramikou, což napovídá o silném čínském architektonickém vlivu. Je zde několik jedinečných a mnoho uctívaných soch Buddhy, včetně soch Phra Suwannakhet, Phra Nirantarai a sochy Phra Phuttachinnasi, která byla údajně vytvořena v roce 1357. V pozadí je velké chedi pokryté zlatými deskami, které obklopují čtyři malé zlaté prangy.

Wat Chanasongkram je důkazem toho, že posvátné může přetrvat mezi světským. Jeho umístění v turistické části Banglumphu, poblíž ulice Khao San a o něco málo hektické ulice Soi Rambuttri je v rozporu se starodávným dědictvím a klidem tohoto malého chrámu a jeho stinných pozemků. Jeho počátky se datují do období Ayutthaya, ale rekonstruovaný byl v roce 1787, během vlády Ramy I. Stalo se tak po slavném vítězství v bitvě devíti armád, po které je chrám pojmenován Wat Chanasongkhram Rajaworamahaviharn, což v překladu znamená „vítězství ve válce“. V zadní části je umístěno klidné, stromy lemované nádvoří a obytná část chrámu, kde jsou i dnes ubytováni mniši a zaměstnanci. Uvnitř chrámového komplexu se nachází malé nádvoří. Okna a štít malého bótu neboli svatyně jsou postavena z pečlivě pozlaceného dřeva a uvnitř, na oltáři je pověstná socha Buddhy v poloze přemáhající Maro, nazývaná Phra Phra Buddha Norasee Trilokachet, spadající do období vlády Ramy I. Okolo je umístěno 15 soch Buddhy z tohoto období a rovněž pár ebonitových sloních klů. Mimoto je zde umístěna socha krále Taksina, který předchází dynastii Chakri. V přední části se nachází dvě chedi ve stylu Jom Hae s širokou základnou a úzkou horní částí.

Chrám pochází ještě z doby před založením města a původně se jmenoval Wat Bang Khun Phrom Nok. Za krále Ramy I. byl zrenovovaný a přejmenovaný na Wat Intharam za použití zde soustředěných válečných zajatců z Vientien. Králova manželka pozvala také z Laosu do chrámu slavného "experta" na rozjímání Chao Khun Phra Aranyik, mnicha, který se tu stal opatem. Král Rama VI. nakonec ukončil anabázi se jmény a přejmenoval chrám na Wat Intharavihan neboť předchozí jméno bylo stejné jako Wat Intharam (Wat Bangyirua Tai) v Thonburi.Důvod slávy chrámu nelze minout - je to impozantní stojící Buddha (Luang Pho To), vysoký 32 metrů. Sochu objednal údajně Rama VI. pro uschování Buddhových relikvií ze Šrí Lanky. Jiná legenda praví že iniciátorem sochy byl jeden z žáků slavného opata. Hladké rysy a siluela sochy působivě vynikají na pozadí oblohy. Obrovské prsty na nohou vytvářejí bizarní oltář pro řadu věřících přinášejících sem girlandy květin.

Chrám je charakteristický svým kovovým klášterem - Loha Prasat. Jedná se o prostorný pavilón s 37 věžemi, který stojí na třístupňové pyramidě za hlavní budovou chrámu. Jednotlivé úrovně od sebe dělí chodby situované ze severu a jih a z východu na západ. Na každé křižovatce se nachází meditační cela. Jedná se o legendární stavbu zmiňovanou v budhistických kronikách. Podobné stavby se stavěly na Srí Lance nebo v Indii. Vedle chrámu je místo, kde se vítají významní zahraniční hosté a socha krále Ramy III. Na nádvoří chrámu se koná jeden z nejlepších trhů s amulety a talismany. Na druhé straně ulice za staroměstskými hradbami se rozkládá "vesnice holubic", kde se prodávají holubice určené k pěveckým soutěžím.